Pondělí, 3. března 2014 / F. William Engdahl

Zmínka o protisrbské kampani na Kosovu v roce 1998-9 nás přivedla k tomu, abychom aktuální úvahu Williama Engdahla - amerického politologa žijícího v Německu - o situaci na Ukrajině uveřejnili na našem serveru. Článek vyšel na Information Clearing House, který si vzal za úkol čistit informace od nánosu propagandy Nového světového řádu. Článek laskavě berte jako protiváhu propagandistického lhaní České televize a dalších "našich" médií. - - - - Vše, co se děje na Ukrajině od listopadu 2013 je tak překvapivé, až to hraničí s neuvěřitelným. Legitimně zvolený prezident

Ukrajiny - což potvrdili mezinárodní volební pozorovatelé - Viktor Janukovyč, byl vyhnán ze své funkce a byl donucen uprchnout jako válečný zločinec po více než třech měsících násilných protestů a teroristických vražd páchaných tzv. opozicí.

Jeho "zločinem" bylo to, – podle vůdců protestu – že odmítl podepsat vágně definované přidružování ke strukturám Evropské unie (EU), která Ukrajině nabídla velmi malou výhodu, a místo toho se přiklonil k nabídce Ruska, která se skládala z 15 miliard eur na splacení ukrajinského státního dluhu a z obrovského snížení cen ruských energií. V tom okamžiku vstoupil do hry Washington a následkem je katastrofa, které jsme dnes svědky.

Utajovaná neonacistická formace, o které se říká, že je spojena s NATO, a která hrála klíčovou roli v cílených útocích odstřelovačů a v násilí, které vedlo ke kolapsu zvolené vlády.

Nicméně, Západ nedokončil dílo zkázy Ukrajiny. Nyní na scénu přichází Mezinárodní měnový fond (MMF) s drsnými podmínkami pro získání jakékoliv finanční podpory ze Západu.

Po slavném telefonickém rozhovoru mezi náměstkyní ministra zahraničí USA  Victorií Nulandovou a americkým velvyslancem v Kyjevě, ve kterém se domlouvala na tom koho chce, aby byl v nové koaliční vládě v Kyjevě, a ve kterém odmítla řešení navrhované Evropskou unií komentujíc to slovu "Mr.at EU"- Evropská unie zasáhla sama. Německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier navrhl, aby se svým francouzským protějškem Loranem Fabiusem odletěli do Kyjeva a snažili se uklidnit násilí před tím, než se vyhrotí. Polský ministr zahraničí Radoslav Sikorski byl pozván, aby se k nim připojil.

 Jednání v Kyjevě se zúčastnila delegace EU, Janukovyč, tři opoziční vůdcové a zástupci Ruska. Spojené státy pozvány nebyly.

Intervence EU bez Washingtonu představuje výjimečnou událost a ukazuje na prohlubující se propast mezi nimi v posledních několika měsících. Prakticky řečeno, tím EU americkému Státnímu departmentu vzkázala "Mr.at USA“, my sami chceme vyřešit tuhle záležitost.

Po obtížných jednáních všechny hlavní zúčastněné strany, včetně většiny protestujících, se shodli, že prezidentské volby se budou konat v prosinci 2014, o návratu k Ústavě z roku 2004 a o propuštění Julije Tymošenkové z vězení. Zdálo se, že tento kompromis ukončí chaos, který trval několik měsíců, a že řešení je přijatelné pro všechny strany.

Diplomatický kompromis netrval ani dvanáct hodin. Pak se rozpoutalo peklo.

Odstřelovači 22. února začali střílet do davu na Majdanu neboli Náměstí nezávislosti. Nastal chaos a policie podle očekávání v panice ustoupila. Jeden z vůdců opozice - Vitalij Kličko odstoupil od smlouvy bez udání důvodu. Janukovyč utekl z Kyjeva.

Otázka, na kterou dosud chybí odpověď je: kdo používá odstřelovače? Podle zasvěcených zdrojů z amerických tajných služeb, odstřelovači byli členové krajně pravicové paravojenské organizace s názvem "Národní ukrajinská rada - Ukrajinská národní sebeobrana" (UNA-UNSO). Vůdce UNA-UNSO Andrij Škil byl před deseti lety poradcem Julije Tymošenkové. V průběhu "oranžové revoluce" v letech 2003-2004 prováděné pod dirigentskou hůlkou Spojených států podporovala UNA-UNSO pronatovského kandidáta Viktora Juščenka

proti proruskému Janukovyčovi. Členové UNA-UNSO odpovídali v Kyjevě v letech 2003-2004 za zajišťování příznivců Juščenka a Julie Tymošenkové při akcích na náměstí Nezávislosti.

Rovněž se uvádí, že UNA-UNSO udržuje úzké vztahy s německou Národní demokratickou stranou [1] .

Od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 proškolení členové polovojenských jednotek UNA-UNSO se nacházeli za každou vzpourou proti ruskému vlivu. Společným jmenovatelem byla vždy jejich silná antiruská kampaň. Podle svědectví informovaných zdrojů ze zpravodajských služeb, tato organizace je nedílnou součástí organizace NATO s kódovým označením "Gladio" a není ukrajinskou nacionalistickou skupinou, jak je západními médii prezentována. [2]

Podle těchto zdrojů se UNA-UNSO (oficiálně potvrzeno) účastnila akcí v Litvě v zimě 1991, v sovětském pokusu o převrat v létě roku 1991, ve válce v Pridněsterské republice v roce 1992, ve válce, která byla vedena proti Moskvě v Abcházii v roce 1993, v čečenská válce, ve válce pod americkou záštitou proti Srbům na Kosovu, ve válce, která 8. srpna 2008 začala v Gruzii.

Podle těchto zpráv se paravojska UNA-UNSO účastnila některých špinavých válek NATO v období po skončení studené války, a to vždy na straně NATO. "Tito lidé jsou nebezpeční žoldáci, kteří jsou používáni po celém světě ve špinavých válkách NATO, aby se falešně obvinilo Rusko - protože se prezentují jako ruské speciální síly. Oni jsou úplně u dna, zapomeňte na příběhy o jejich nacionalismu, to jsou individua, která vidí svět mířidly odstřelovacích pušek", trvají zdroje.

Pokud je pravda, že UNA-UNSO není součástí "ukrajinské" opozice, ale velmi tajemným útvarem NATO, který využívá Ukrajinu jako základnu, mohlo by se dojít k závěru, že mírový kompromis, který byl dosažen s umírněnými silami, byl sabotován jedním z hlavních hráčů, který byl vyloučen z diplomatických rozhovorů v Kyjevě 21. února – State departmentu Victorie Nulandové. Nulandová a americký pravicový senátor John McCain byli ve spojení s vůdcem ukrajinské strany "Svoboda", který je otevřený antisemita a ospravedlňuje postupy ukrajinské SS-divize Galitzien během druhé světové války. Tato strana byla zaregistrována v roce 1995 a na začátku se jmenovala

"Národně socialistická strana Ukrajiny". Tehdy používala logo, které připomínalo hákový kříž. Ve volbách strana "Svoboda" slouží jako kamufláž pro ukrajinské neonacistické organizace, jako je UNA-UNSO.

Další známkou toho, že ruka Victorie Nulandové tvaruje nejnovější události na Ukrajině je, že ukrajinský parlament zvolil kandidáta Nulandové - Arsenije Jaceňuka z strany Tymošenkové za předsedu prozatímní vlády.

Ať už se nakonec stalo co se stalo, je jasné, že Washington připravuje nové ekonomické znásilnění Ukrajiny použitím svého nástroje - Mezinárodního měnového fondu (MMF).

Vzhledem k tomu, že "opozice" uklidila legitimního prezidenta do exilu a rozpustila policejní jednotky "Berkut", Washington požaduje, aby se Ukrajina podrobila tvrdým podmínkám diktovaným MMF. Během jednání, která byla vedena v říjnu loňského roku, MMF vyzval Ukrajinu ke zdvojnásobení spotřebitelských cenu paliv a elektřiny pro průmyslová zařízení a soukromé spotřebitele, dále aby zrušila zákaz prodeje úrodné zemědělské půdy soukromým osobám a rozprodávání státního majetku, aby devalvovala měnu a snížila rozpočtové výdaje, určené na vzdělávání a důchody, to vše proto, aby se rozpočet

„dostal do rovnováhy." Na oplátku by Ukrajina dostala mizerné 4 miliardy dolarů.

Před pádem Janukovyčovy vlády, která upřednostňovala Moskvu, byla Moskva připravena odkoupit 15 miliard dolarů ukrajinského dluhu a snížit ceny dodávaných energií o třetinu. Rozumí se samo sebou, že Rusko již nebude ochotno poskytnout podporu v takovém rozsahu. Nynější hospodářská spolupráce mezi Ukrajinou a Moskvou bylo něco, čemu byl Washington odhodlán zabránit za jakoukoliv cenu.

Toto drama není blízko konce. Ve hře je budoucnost Ruska, vztahy mezi EU a Ruskem, stejně jako globální síla Washingtonu, nebo alespoň jedné frakce ve Washingtonu, která ve vedení válek vidí hlavní politický nástroj.

- - - -

Zdroj: http://www.informationclearinghouse.info/

překlad dh

[1] Název neonacistické strany v Německu.

[2] "Gladio" – kódové označení partyzánských polovojenských jednotek vycvičených tajnými službami NATO, aby působily na obsazeném území v případě sovětské invaze.