Středa, 19. února 2014

Haag – Při obhajobě Radovana Karadžiće před haagským tribunálem vypověděl bývalý příslušník policie Bosny a Hercegoviny (BaH), že granát na sarajevské tržiště Markale v zimě 1994 vystřelila Armáda BaH na rozkaz (prezidenta) Aliji Izetbegoviće. Pod krycím jménem KW-586 se skrytým obličejem a elektronicky změněným hlasem vypověděl tento svědek, že jako příslušník speciální jednotky „Biseri“ (Parly) v letech 1992-94 sloužil v ochrance Úřadu prezidenta BaH, který zasedal v budově Národní banky v Sarajevu. Karadžić před tribunálem citoval dokument Vlády BaH jako potvrzení, že svědek skutečně byl členem jednotky „Biseri“.

KW-568 vypověděl, že měl příležitost slyšet prezidenta Aliju Izetbegoviće, jeho syn Bakira, předáka Islámské náboženské obce BaH reis-ul-ulemu Mustafu Ceriće a další představitele mluvit na zasedáních. Svědek obvinil Izetbeoviće a další funkcionáře, že záměrně způsobovali civilní oběti v Sarajevu, zahrnujíc v to Markale, ale i ve Srebrenici, aby z toho byli obviněni Srbové a vynutili si tak vojenskou intervenci NATO ve prospěch muslimů.

Podle svědka měl „nejsilnější vliv“ na Izetbegoviće reis-ul-ulema Cerić. Izetbegovićovým hlavním cílem bylo, aby se realizovala intervence Západu na straně muslimů „vyprovokováním velkého utrpení“ v Sarajevu a ve Srebrenici a to provokováním Srbů, aby obrátili palbu na civilní objekty včetně nemocnic.

Tehdejší prezident Republiky Srbské a vrchní velitel jejích ozbrojených sil Karadžić (68) je obviněn z terorizování sarajevských civilistů dlouhotrvajícím bombardováním a střelbou ostřelovačů a dále z genocidy spáchané na asi 7 000 muslimech ve Srebrenici.

Svědek KW-586 vypověděl, že slyšel Izetbegoviće a náboženského předáka Ceriće, jak zvažují „co by se stalo, kdyby granát dopadl na Markale“. Za pár dní – 5. 2. 1994 se to pak stalo. Svědek vypověděl, že Armáda BaH vypálila granát na Markale z oblasti Mrkoviće, a že se to stalo na rozkaz generála Armády BaH Sefera Haliloviće. Vykonala to jednotka generála Mustafy Hajrulahoviće zvaného Taliján.

Podle žaloby proti Karadžičovi při první explozi jednoho minometného granátu na tržišti Markale 5. února 1994 zahynulo 66 osob a víc než 140 lidí bylo zraněno.

„Alija řekl (generálu Armády BaH) Seferu (Halulovićovi), že je to potřeba udělat a Sefer se obrátil na Talijána a řekl 'Taliján to udělá'. Při prvním pokusu granát dopadl blízko tržiště a pak pro další pokus se čekalo na to, až na pozorovatelně UNPROFOR bude stejná posádka, se kterou byla uzavřena dohoda, že 'nepočítají naše granáty' ", vysvětlil svědek.

Na jaře 1994, podle výpovědi KW-568, Izetbegović a reis-ul-ulema Cerić se setkali s velitelem 28. divize Armády BaH ve Srebrenici Naserem Orićem a nuložili mu, aby prováděl přepady okolních srbských vesnic s cílem „vyprovokoval Srby“ k odplatě. Říkali, že „oběti nejsou důležité na cestě k Nejvyššímu“.

Podle vlastních slov se svědek brzy dozvěděl, že Srebrenica byla ostřelována a že je možné, že to vypálily muslimské oddíly.

Při křížovém výslechu žalobkyně Caroline Edgerton označila svědkovu výpověď jako vícenásobnou teorií spiknutí a tvrdila, že svědek to dělá, aby se zavděčit "těm, kteří ho nyní chrání".

"Kdepa, nikoli, můžete si říkat, co chcete. Vše co jsem řekl je pravda", odtušil svědek. Potvrdil, že nebyl Izetbegovićův tělesný strážce a že nebyl stále v jeho blízkosti, ale potvrdil výpověď, že mohl slyšet, co se říkalo na schůzích Úřadu prezidenta BaH.

„Ve sklepě banky to přede mnou neskrývali, protože jsem měl jejich důvěru“, řekl. „Vím, co jsme viděl na schůzích. Co se potom dělo při vyplnění těch rozkazů nevím, protože jsme tam nebyl přítomen.“

Zástupkyně obžaloby jeho výpověď označila jako „čistý výmysl“ a připomněla svědku, že v době první exploze na Markale byl generál Halilović již odvolaný a „nebyl v Armádě BaH“. KW-568 jí odpověděl, že Izetbegović „pod nátlakem odvolal Haliloviće, ale z armády ho nevyhodil“.

Žalobkyně Edgertonová se pokoušela snížit věrohodnost svědka naznačujíc, že se svědek neohlásil tribunálu, aby svědčil v procesech s generálem Halilovićem a Naserem Orićem, i když žije v nedaleké Belgii. KW-568 odpověděl, že „nechtěl mluvit o válce“, protože věřil, že ve válce existovala „rovnováha“ … a že oni dělali to, co dělali – a my to, co jsme dělali.“ .

Uvedl, že si pouze přál, aby „se našel sám sebe“.

Svědek vysvětlil, že se rozhodl promluvit až tehdy, když se vrátil do Sarajeva a viděl, že „vládne ta samá banda, jako kdyby stále byla válka“ a že se „jiní zodpovídají“ z toho, co učinila vláda.

„Je velmi těžké něco proti nim říc't, ale někdy se to musí“, řekl svědek a dodal, že „každý by se měl zodpovídat za své zločiny“.

KW-568 prohlásil, že v roce 2000 chtěl přijet do Haagu a „ vypovídat proti té špíně tam“ a že „hodně lidí“ v Sarajevu s ním souhlasí, ale že se „obávají represí“.

Zdroj:  http://www.nezavisne.com/ překlad vh a nč