Pondělí, 12. dubna 2010/ Václav Dvořák 

Tragická letecká nehoda připravila Polsko o prezidenta Kaczińskeho a nás o velkého přítele českého národa. Na tomto místě chci připomenout i jeho osobně odvážný a principiální postoj k uznání tzv. Republiky Kosova polskou vládou. V Polsku vykrystalizovala situace stejně jako v naší republice. Polská vláda stejně jako česká pod nátlakem supervelmoci a některých dalších zemí NATO uznala samozvaný stát vzniklý protiprávně na území jižního Srbska – tzv. Kosovo.

Pan prezident Kacziński veřejně protestoval proti tomuto zbabělému slouhovskému činu, který přímo poškozuje zájmy malých národů Evropy. Stejně jako český prezident Václav Klaus odmítl prezident Kacziński jmenovat polského velvyslance v Kosovu. Polsko dodnes nemá na Kosovu ani velvyslanectví ani svůj konzulát. Neuznání Kosova mu dovolilo později, na rozdíl od většiny polských i českých politiků, beze ztráty tváře kritizovat i Rusko za odtržení Abcházie a Osetie od gruzínského území. Mezinárodním právem se musí řídit všichni, včetně velmocí. Euroskepticizmus a nesouhlas s protiprávním prosazováním přijetí Lisabonské smlouvy Evropskou unií, to byly další spojnice mezi českou a polskou politikou. Do evropských a českých dějin se zapsal pan prezident Kacziński silně a osobitě. Je téměř symbolické, že Lech Kacziński po svém jmenování do funkce prezidenta neodjel na první oficiální zahraniční návštěvu do Washingtonu, Moskvy, Bruselu nebo Berlína, ale do naší Prahy. Byl náš přítel myslí i srdcem a my na něj s upřímnou úctou vzpomínáme.