Pátek, 5.březen 2010 / Igor Jovanović

Kosovská vláda a Mezinárodní civilní úřad EU v Kosovu (ICO) s podporou států, které uznaly nezávislost Kosova, sestavily strategii s cílem integrovat s Prištinou instituce severního Kosova, oblasti, kde doposud žije nejkompaktnější populace zbývajících kosovských Srbů. Tato strategie se však nesetkala s dobrým přijetím v Bělehradu, kde srbské úřady slíbily, že zajistí, aby tento plán nebyl uskutečněn, a že nepřipustí, aby severní Kosovo – které hraničí se Srbskem a má přibližně 40 tisícovou srbskou populaci – spadlo do působnosti Prištiny.

Udržet si vliv v severním Kosovu je pro Bělehrad skutečně velkou výzvou, Bělehrad ale zároveň usiluje o vstup do Evropské unie, mnoho jejíchž zemí uznalo kosovskou nezávislost a podporuje Prištinu a plány na reintegraci.

Analytici jsou přesvědčeni, že tato strategie bez souhlasu kosovských Srbů a Bělehradu nemůže být realizována mírovou cestou.

Detaily této strategie nebyly dosud oficiálně zveřejněny, ale že o této strategii existuje vypracovaný dokument, bylo potvrzeno vrcholnými kosovskými představiteli a mezinárodním civilním představitelem Pieterem Feithem. Podle částí této strategie, které unikly do médií, je akce v severním Kosovu spuštěna právě teď kvůli tomu, že se Srbsko nachází v těžké ekonomické krizi a nemůže již financovat kosovské Srby jako doposud.

Kromě investic do severního Kosova, chtějí prištinské úřady přetvořit severní Kosovskou Mitrovici, která je největší srbskou samosprávnou obcí v Kosovu, v novou obec a uspořádat tam volby.

Tvůrci strategie věří, že mnoho Srbů k těmto volbám půjde, poněvadž listopadových místních voleb se přes odpor Bělehradu zúčastnilo okolo 20% Srbů.

To by mohlo vést k rozpadu srbských institucí v severním Kosovu, které Priština nazývá „paralelními strukturami“.

Omezení úlohy, kterou sehrává v severním Kosovu Mise OSN v Kosovu (UNMIK), se kterou v současné době místní Srbové spolupracují velmi dobře, je také součástí tohoto plánu.

Rozděl a panuj?

Bezprostředně poté, co média tuto strategii představila, se do severní Mitrovice vydal srbský ministr pro Kosovo a Metohiji Goran Bogdanović, aby se tam setkal s vůdci místních Srbů.

„Proti realizaci této strategie budeme bojovat všemi diplomatickými a právními prostředky. Nadále povedeme pragmatickou a konstruktivní politiku ve vztazích s mezinárodním společenstvím a neuděláme nic, co by přispělo k destabilizaci nejen na severu, ale v provincii jako celku,“ řekl Bogdanović po tomto setkání a přitom zdůraznil, že „jsou připraveni vést dialog, ale také bránit srbské instituce v této oblasti.“

Jeho zástupce Oliver Ivanović šel ještě dále, když řekl, že vyhlášení této strategie je „nebezpečné, protože to živí naděje radikálních Albánců.“

Na druhou stranu, jsou Srbové žijící na jih od řeky Ibar obklopeni Albánci a mají mnohem volnější svazky s Bělehradem. Nebojkotují kosovské volby a vládu. Tato skutečnost vytvořila ostré rozpory mezi kosovsko-srbským obyvatelstvem, především mezi většinou, která je nadále loajální k Bělehradu a menšinou, která akceptuje místní instituce.

Priština současně ospravedlňuje nutnost integrace severního Kosova tvrzením, že je střediskem zločinu.

„Nejdůležitější věcí je dnes uskutečnění této strategie, která odráží společné kosovské a mezinárodní cíle, aby bylo ustaveno právo a pořádek v této části Kosova, která je útočištěm paralelních struktur, jež právní stav porušují,“ řekl kosovský prezident Fatmir Sejdiu v rozhovoru pro Deutsche Welle.

Zatímco prištinské instituce mají v této věci silnou podporu ze strany USA a dalších zemí, které uznaly kosovskou nezávislost, Rusko stojí na straně Srbska.

Ruské ministerstvo zahraničních věcí se vyjádřilo, že Rusko strategii pro severní Kosovo v této podobě odmítá a dodalo, že mandát k přijetí řešení pro Kosovo má pouze Rada bezpečnosti OSN.

Rétorika obou stran mezitím diskuzi přiostřila. 8. února prohlásil předseda kosovského parlamentu Jakub Krasniqi, že pokud se Srbové ze severního Kosova chtějí připojit k Srbsku, potom jsou Albánci z jižního Srbska připraveni stát se součástí Kosova.

14. února byla umístěna bomba pod policejní auto v jihosrbském městě Bujanovci. Výbuch zranil jednoho policistu a jeho ženu. Bělehrad to okamžitě označil za akt terorismu, zatím nebyl nikdo zatčen.

Nebezpečí vnucování

Analytici jsou přesvědčeni, že tyto události také naznačují, že Priština nebude bez souhlasu Bělehradu a kosovských Srbů schopna tuto strategii uskutečnit.

„Toto vnucení nebude fungovat. Jakákoliv strategie pro sever musí zohlednit mínění Srbů, jejich oprávněné zájmy, jejich setrvalou orientaci na Bělehrad a také, které činitele považují za legitimní či nelegitimní. V tomto ohledu je UNMIK jedinou mezinárodní misí, která je schopná přimět Srby na severu ke spolupráci,“ sdělil ISN Security Watch britský novinář a Ian Bancroft, který je výkonným ředitelem organizace TransConflict zabývající se vztahy mezi etniky na západním Balkáně.

Autor projektu KosovoCompromise Aleksandar Mitić se domnívá, že výroky představitelů NATO naznačují, že kvůli požadavkům po úplné integraci kosovských Srbů do kosovské společnosti, se srbská vláda dostane pod obrovský tlak.

Mitič sdělil ISN Security Watch, že relativně „vlažný“ postoj bělehradské vlády k účasti kosovských Srbů při posledních místních volbách vytvořil rozpory mezi srbským obyvatelstvem v Kosovu, což vyvolává otázku, zda se Srbové ze severní části zúčastní voleb, které v jejich regionu uspořádá kosovská vláda.

Volba mezi EU a Kosovem

Anonymní zdroj ze srbského ministerstva zahraničních věcí řekl ISN Security Watch, že mnoho členských států EU zvýšilo na Srbsko tlak. Velká Británie, Francie, Německo a Itálie předaly srbskému ministerstvu zahraničních věcí nótu, ve které se říká, že Srbsko by se mělo stát členem EU, ale také že by současně mělo být nalezeno pro všechny přijatelné řešení vztahů mezi Bělehradem a Prištinou.

Nicméně to nemůže znamenat znovuotevření otázky statusu Kosova, protože hlavní západní země, které uznaly kosovskou nezávislost, při několika příležitostech Bělehradu jasně naznačily, že to je „nezvratný krok“.

Bancroft se však domnívá, že Bělehrad v současné době zůstane ve svém stanovisku pevný. „Bojkot kosovských institucí, zvláště vytvoření nové obce v severní Mitrovici, bude přetrvávat, stejně jako úsilí o zajištění podpory pro další vyjednávání poté, co Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) vydá své rozhodnutí,“ uvedl.

„Vyjádření a stanoviska EU se budou rostoucí měrou točit kolem potřeby dobrých sousedských vztahů a regionální spolupráce, což umožní jednotlivých členským státům interpretovat, zda Srbsko vykazuje konstruktivní přístup ke Kosovu. To bude mít přímý dopad na rychlost přijetí Srbska do EU,“ dodal Bancroft.

Mitić je také přesvědčen, že otázka Kosova bude brzy stát v cestě Srbska do EU, tj. že Bělehrad nebude moci nadále udržet svůj současný postoj: „Kosovo i EU“.

„Je naprosto jisté, že EU chce Srbsko za svého člena. Otázkou však je, v jakých hranicích ho za člena chce. Srbsko vnímá Kosovo jako součást svého území, ale 22 členských států již nezávislost kosovských Albánců uznalo. Evropská unie jako celek Kosovo uznat nemůže, ale Evropská komise s ním jedná jako s nezávislým státem,“ řekl Mitić.

Podle něj, bude EU více tlačit na Bělehrad, aby s Kosovem vybudoval dobré sousedské vztahy, což de facto znamená uznání jeho nezávislosti.

„To je důvod, proč Srbsko mělo před podpisem Stabilizační a asociační dohody trvat na odpovědi EU – jak Brusel vidí Srbsko, s Kosovem nebo bez? Poněvadž se tak nestalo, byl zahájen proces, který brzy, rozhodně ještě před rozhodnutím o členství Srbska v EU, povede k dilematu ,EU nebo Kosovo‘,“ dodal Mitić.

Všichni srbští představitelé se vyjádřili, že v takové situaci by zvolili Kosovo. Jenomže tato prohlášení padla v době, kdy Bělehrad ještě skutečnému dilematu čelit nemusí. Nyní je zjevně čas na nové kolo rozhodování.

Přeložil Karel Hyka, ZDROJ: www.isn.ethz.ch/isn/Current-Affairs/Security-Watch/Detail/?lng=en&id=113166