Pondělí, 22. únor 2010 / Ian Bancroft

V době druhého výročí vyhlášení kosovské nezávislosti se v rámci EU nadále prohlubuje nejednota ohledně statusu Kosova. V důsledku polemiky, kterou vyvolala špatně pojatá strategie pro sever, vyvíjí tzv. Pětka dokonce ještě silnější diplomatický tlak na Srbsko, aby se nestavělo proti nezávislosti Kosova.

Naopak Španělsko, které v lednu převzalo předsednictví EU, prosazuje obnovená vyjednávání a hledání společně přijatelného výsledku. Uprostřed těchto neshod přišel klíčový představitel Kosova s varováním, že Albánci z jihovýchodního Srbska jsou připraveni se připojit ke Kosovu, pokud by se Srbové na severu [Kosova] i nadále odmítali integrovat. Stanovisko Španělska, třebaže je v rámci EU menšinové, poskytuje nejschůdnější cestu, jak vyřešit problém statutu Kosova a přinést tomuto regionu trvalý mír.

Tato Pětka – složená z Británie, Německa, Francie, Itálie a Spojených států – nedávno zaslala srbskému ministerstvu zahraničí ostře formulované komuniké, ve kterém stálo, že „až dosud jsme tolerovali agresivní srbskou rétoriku ohledně Kosova, protože jsme věřili, že postupem času by mohla být z řešení problému stažena“ a varovala Srbsko, aby se zdrželo „dobrodružného jednání“ poté, co Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) vynese svůj verdikt o legalitě vyhlášení nezávislosti Kosova.

Zůstává nejasné, co přesně tato Pětka mínila „agresivní rétorikou“ a „dobrodružným jednáním“. Ačkoli srbský ministr zahraničních věcí Vuk Jeremić navrhl zvláštní zasedání Valného shromáždění OSN po vynesení verdiktu ICJ s cílem zajistit podporu pro nová vyjednávání o statusu Kosova, takové iniciativy jsou v souladu se slibem Srbska, že proti kosovské nezávislosti se bude stavět všemi mírovými, diplomatickými a právními prostředky.

Tento přístup byl příznivě přijat zvláště Španělskem, jehož velvyslanec v Bělehradu Iñigo de Palacio España potvrdil, že „stanovisko Mezinárodního soudního dvoru … poskytne velmi významnou příležitost k opětovnému nastartování dialogu, který nám pomůže nalézt funkční a udržitelnou dohodu pro všechny strany, kterých se týká kosovská otázka, jež podle našeho mínění zůstává nevyřešena.“

Španělsko, jakožto jeden z pěti členských států EU, který spolu s Řeckem, Kyprem, Slovenskem a Rumunskem odmítl uznal nezávislost Kosova, dlouho podporoval pozici Srbska. Během veřejných slyšení před ICJ španělský představitel Concepción Escobar Hernández přesvědčivě argumentoval, že „jednostranně vyhlášená nezávislost Kosova nemůže být v souladu s mezinárodním právem, protože porušila princip územní celistvosti a suverenity Srbska, který je pevně ukotven v rezoluci č. 1244 RB OSN,“ a že „rezoluce č. 1244 je stále platná a … politický proces hledání řešení bude nadále pokračovat, dokud Rada bezpečnosti nerozhodne jinak.“

Ačkoli je Španělsko částečně motivováno svými domácími zájmy, je si hluboce vědomo potenciálu zamrzlého konfliktu na Balkáně, který bude jen komplikovat a zdržovat region na cestě do EU. Iñigo de Palacio España, jako kdyby prorokoval budoucí podmínky, kterým bude Srbsko neustále čelit, řekl, že „by to byl skutečně paradox, aby Srbsko, které se snaží nalézt řešení prostřednictvím dialogu a vyjednávání, bylo trestáno a zastaveno na své cestě k integraci do Evropy.“ Dva přístupové požadavky EU, požadavek „dobrých sousedských vztahů“ a požadavek konstruktivní regionální spolupráce, se brzy stanou hlavní pákou přívrženců kosovské nezávislosti proti Srbsku.

Zatímco nejistota ohledně statusu Kosova narůstá, předseda kosovského parlamentu Jakub Krasniqi se oddával secesionistické a „agresivní rétorice“, když varoval, že „etničtí Albánci z jihovýchodního Srbska jsou připraveni se připojit ke Kosovu,“ pokud by se Srbové na severu Kosova i nadále odmítali integrovat do institucí Prištiny. Srbský státní tajemník pro Kosovo a Metohiji Oliver Ivanović ve své reakci vyzval mezinárodní společenství, aby takové „chřestění zbraněmi“ odsoudilo. Bez ohledu na závažnost a důsledky Krasniqiho poznámek zůstala žádost bez odpovědi. Ve světle těchto hrozeb se tvrzení, že kosovská nezávislost přispívá k míru a stabilitě regionu, jeví čím dál víc jako nevěrohodná a neupřímná.

(mírně kráceno)

Přeložil Karel Hyka, ZDROJ: guardian.co.uk