Pondělí, 31. března 2014 / Tereza Spencerová (Literární noviny)

Pokračuje licitace v počtu ruských vojáků u ukrajinských hranic, zatímco se USA snaží využít situace k protlačení smlouvy o „volném obchodu“ s EU a Ukrajinci pod diktátem MMF začínají chápat úsloví „svoboda není zadarmo“. V posledních dnech se zdálo, že ukrajinská krize ve vztazích mezi Západem a Ruskem přece jen polevuje, ale zdání klame.

Šéf OSN Pan Ki-mun sice oznámil, že ho Putin ujistil, že žádná invaze na východ Ukrajiny nebude, a totéž v týdnu oznámili i američtí činitelé, včetně ministra obrany Chucka Hagela, ale virtuální realita si žije svým životem.

Právě v souvislosti s hrozbou ruské invaze na východ Ukrajiny se zrodila cosi jako soutěž, kdo přebije počet ruských vojáků, kteří se údajně shromažďují u ukrajinských hranic. Zatímco představitelé Obamovy administrativy si „jen“ pohrávají s možnou budoucí „hrozbou“ ruské invaze, Pentagon zprvu uvedl, že podél ukrajinské hranice ruská armáda zkoncentrovala 20 tisíc vojáků, týdeník TIME zvýšil a mluvil o 50 tisících, americký republikánský kongresman Michael Turner o 80 tisících a kyjevská „vláda“ se nechtěla nechat zahanbit, a tak všechny přebila a nabídla rovných 100 tisíc (a navíc prý už v Kyjevě v očekávání útoku zprovozňují protiletecké kryty). Pentagon se sice mezitím vrátil k vágní formulaci o „tisících“, nicméně i některá česká média už informují o jakémsi „utajeném americkém zpravodajském dokumentu“, podle něhož „roste pravděpodobnost vstupu ruských jednotek na východ Ukrajiny“. Takže, mediální napětí roste. Nikdo si přitom nevšímá, že mezinárodní pozorovatelé – ani špionážní satelity -- žádné hromadění ruských vojsk u ukrajinských hranic nehlásí a Rusko mluví jen o „manévrech“.

Možné je ale samozřejmě všechno, nicméně podobná eskalace „ruské hrozby“ ze všeho nejvíc připomíná jen píárovou snahu vytvořit náležitě dramatickou kulisu Obamovu středečnímu bruselskému projevu, v němž po členských státech NATO požadoval citelné navýšení výdajů na zbrojení. (Rusko, mimochodem, reaguje na poslední vývoj s poukazy na ohrožení ze strany USA a NATO.)

Nicméně, právě projev, v němž ruskou anexi Krymu vykreslil jako mnohem hrůznější zločin než jakým byla americká agrese do Iráku, přitom Obamu nejspíš podnítil k dalšímu historickému „obhajovacímu“ exkursu. Nově proto prohlásil, že na rozdíl od Krymu se Kosovo od Srbsko oddělilo po referendu zorganizovaném „za pečlivé spolupráce s OSN“. A to je už obyčejná lež. V Kosovu – ať už s pomocí OSN, nebo bez ní -- žádné referendum nikdy nebylo. Ani kolem roku 1999, kdy NATO podniklo invazi, ani v roce 2001, kdy bylo rozhodnuto o odtržení, ani v roce 2008, kdy byla vyhlášena „nezávislost“. Kosovský provinční parlament uspořádal referendum o možném odtržení od Srbska v roce 1991, aniž by ovšem OSN, USA, Západ nebo kdokoli jiný jeho výsledek vůbec zaznamenal, natož aby ho podpořil. „Kosovskou republiku“ tehdy uznala jen Albánie a tehdejší referendum nebylo nikdy bráno jako záminka k válce z roku 1999. Jediné jiné referendum se pak konalo už za Obamy, v roce 2012, a v něm kosovští Srbové odmítli být součástí „nezávislého“ Kosova. Stejně jako v případě referenda z roku 1991, i toto hlasování Spojené státy odmítly uznat.

Slova bez váhy, významu a platnosti tak plynou dál. Ještě uprostřed týdne na summitu v Haagu a následných aliančních jednáních v Bruselu Západ jako by dospěl ke shodě, že proti Rusku nebudou vyhlašovány žádné další sankce, pak se ale začaly objevovat zprávy, že se USA a EU shodly na „společném postupu“ při uvalování dalších sankcí. Obama je popsal následovně: „izolace se prohloubí, sankce zesílí a pro ruskou ekonomiku přibudou další problémy“. Nicméně, pro rozhodování v EU je třeba konsensu, a ten v otázce dalších sankcí proti Rusku neexistuje. Putin například v Kremlu přijal šéfa koncernu Siemens Joa Kaesera, který ho ujistil, že „Siemens bude pokračovat v lokalizování produkce a pomáhat při budování průmyslu v Rusku“. A Lukoil s francouzským koncernem Total začal jednat ospolečné těžbě břidlicového plynu… Jak stručně shrnul americký armádní list Stars and Stripes, ukrajinská krize je „testem prahu ekonomické bolestivosti“ EU.

Ekologická noční můra

A ta není nijak vysoká, tím spíš, že veškeré proklamace o nutnosti snížit či rovnou zrušit evropskou závislost na ruských dodávkách energií zůstávají jen proklamacemi. Obama sice v Bruselu naznačil, že Spojené státy se nebrání vývozu svého břidlicového plynu do Evropy, aby jí pomohly dosáhnout „energetické nezávislosti“ na Rusku, ale za stávající situace jsou to jen hezká slova – v USA v současnosti nejsou funkční závody, které by byly s to nakládat zkapalněný zemní plyn k převozu do zámoří, a bude tomu tak s největší pravděpodobností nejméně do konce roku 2015. A Evropa zase nemá provozy, které by dokázaly zkapalněný plyn v dostatečném množství proměnit v plyn k použití k topení nebo v elektrárnách. I proto ministr energetiky USA Ernest Moritz pro Politico shrnul: „Americký zemní plyn do Evropy zkrátka fyzicky proudit nebude.“ A i proto Obama hned po svém A nabídl i B: Evropa by měla nejprve využít svého vlastního břidlicového plynu (a riskovat zemětřesení či znečištění spodních vod v hustě obydlených oblastech kontinentu). A přitom začal Unii otevřeně vydírat: „Jakmile podepíšeme smlouvu (o volném obchodu), budou se exportní licence k vývozu zkapalněného plynu do Evropy vyřizovat mnohem snáze, což je cosi, co je v dnešní geopolitické situaci velmi významné.“

Související: Volný obchod jako zbraň hromadného ničení
Související: Když to nejde demokraticky…

Jen pro představu: Do smlouvy o volném obchodu, která je držena v důsledném utajení, si podle několika málo úniků například Yum Brands, vlastník sítě rychlého občerstvení KFC, prosadil požadavek na levnější křidélka, stehna a jiné vybrané části kuřat. Největší americký výrobce ovocných džusů, Ocean Spray, pro změnu po Evropské unii požaduje, aby uvolnila svá přísná pravidla pro používání pesticidů, zatímco chemický gigant DuPont lobbuje za přísnější ochranu obchodního tajemství. Je to závod neoliberální ekonomiky o to, kdo dřív dosáhne samého dna – korporace se ve jménu maximalizace zisků snaží zastrašovat vlády, aby zrušily zákonnou ochranu spotřebitelů, životního prostředí i zaměstnanců. Jinými slovy, nově si máme podle Obamy frackingem zničit životní prostor, vpustit do něj americké koncerny bez jakýchkoli pravidel, a teprve pak se zjednoduší cesta pro dovoz amerického plynu do Evropy. To je čistočisté vyhánění ruského čerta americkým ďáblem. A navíc ďáblem hodně špinavým – USA, EU a s nimi nově i Kanada se snaží využít ukrajinské krize ke zjednodušení exportu severoamerické „ekologické noční můry“: dehtových písků z kanadské Alberty i frackovaných zdrojů z USA. Realpolitika v nejčistší – vlastně nejšpinavější – formě.

Zdraží plyn a elektřina

Další noční můra mezitím dolehla na Ukrajince jako takové. Kyjevská „prozatímní vláda“ se ve čtvrtek s Mezinárodním měnovým fondem dohodla na půjčce ve výši 27 miliard dolarů, byť k dispozici v dohledné budoucnosti má být „jen“ 14 až 18 miliard. Stejně jako třeba v případě Řecka se půjčce říká „bailout“, až na to, že Řecko při pádu do krize na tom bylo ekonomicky mnohem lépe než kleptokratická Ukrajina. MMF si samozřejmě půjčku podmínila mrakem drastických škrtů, a tak si nezaměstnaností stíhaní Ukrajinci například už od května připlatí za plyn o 50 procent víc a elektřina někdy v létě zdraží o 40 procent. Ukrajinská „vláda“ Arsenije Jaceňuka se ale raduje, protože má čáku stát se vůbec první na světě, kdo bez jakýchkoli pochybností a účetních hrátek vyvede s pomocí MMF zemi z krize. Souhlasila proto s tím, že se národní měna bude „pohybovat vůči dolaru mnohem volněji, zvýší ceny plynu pro domácí spotřebu, přerozdělí finance v energetickém sektoru a zpřísní fiskální politiku“. Zdražení energií bylo přitom cosi, čemu se svržený prezident Janukovyč v obavách o své setrvání u moci snažil vyhnout.

Zato ukrajinští zemědělci se při pohledu na zmírnění dovozních cel do EU už začínají radovat – než se ovšem střetnou se silnou a dotovanou unijní zemědělskou lobby, s níž se nikdo z Bruselu v rámci vábení Kyjeva do EU očividně zatím neradil. A další ranou bude pro Ukrajince zjištění, že třeba Německo se rozhodlo vypovídat cizince, byť i ze zemí EU, pokud budou tři měsíce bez práce. Jak konstatuje Reuter´s, odvrácení se od Moskvy bude Ukrajinu na pokraji bankrotu stát hodně. „Změna orientace tamního průmyslu na Evropu bude takřka nemožná bez masivních investic, což znamená, že krátkodobě dojde ke ztrátě produkce a vývozu,“ popisuje eufemisticky tvrdou realitu analýza Nomury.

Slova „lídrů demokratického světa“ plynou dál – a současně s tím chtějí Spojené státy situaci kolem Ukrajiny„deeskalovat“. Barack Obama, jemuž Rada OSN pro lidská práva aktuálně vystavila tvrdé vysvědčení za rozsáhlé porušování řady mezinárodních norem, v noci na dnešek v dalším z telefonátů s Vladimirem Putinem konstatoval, že pokud Rusko stáhne vojska od ukrajinských hranic a nebude „znovu narušovat územní celistvost“ Ukrajiny, napětí opadne. (Čili Krym zůstává Rusku.) Právě o Krymu mezitím hlasovalo Valné shromáždění OSN: 100 států ruskou anexi odsoudilo, 58 se jich zdrželo a 11 jich ruský postup podpořilo. Vedle Ruska se postavily Arménie, Bělorusko, Bolívie, Kuba, Severní Korea, Nikaragua, Súdán, Sýrie, Venezuela a Zimbabwe.

Rezoluce VS OSN nejsou sice závazné, ale ukazují alespoň převládající nálady ve světě. Pro porovnání globálního postavení velmocí se nabízí třeba hlasování z listopadu 2012 o povýšení statutu Palestiny: tehdy po vzoru USA a Izraele palestinskou žádost odmítlo pouhých sedm dalších zemí: Kanada, Marshallovy ostrovy, Mikronésie, Nauru, Palau, Panama a Česká republika jako jediný člen EU.

Čí vazalové jsou asi tak lepší?

- - - - -

Zdroj: http://literarky.cz/tema/87-tema-na-tento-tyden/17170-obama-znovu-pepisuje-djiny-tentokrat-kosova