Pondělí, 2. prosince 2013

Bývalý britský velvyslanec v Bělehradě Ivor Roberts v rozhovoru pro srbský deník Politika prohlásil, že trvalým řešením je buď rozdělení Kosova nebo výměna území. Roberts vidí pokrytectví v tom, že je Srbsku blokován vstup do Evropské unie proto, aby bylo donuceno přiznat nezávislost své jižní provincie Kosova (a Metochie), když ho neuznaly mnohé jiné země, včetně několika členských zemí EU. Představa, že otázka nevyřešené hranice může zabránit členství v EU, by držela mimo Evropskou unii nejen Kypr, ale i Británii a Irsko, Španělsko a třeba i Dánsko, řekl Roberts v interview pro Politiku.

Roberts, dnes rektor Triniti College v Oxfordu, se bláhově domnívá, že Bruselská dohoda je užitečný krok pro, jak řekl, „detoxikaci“ existujících vztahů mezi Bělehradem a Prištinou a dále pochválil dnešní kolaborující srbskou vládu:

"Tato dohoda je dobrá věc a myslím, že premiér Ivica Dačić si zaslouží pogratulovat. Ale trvalé řešení je pouze to, které postihne obě strany – Srbsko i Kosovo,“ a dál v rozhovoru naznačil svoji představu o kompromisu mezi Srbskem a kosovsko-albánskými separatisty: „ ... podle mne půjde o oddělení části Kosova a jeho zmenšení“. Tím měl Roberts zjevně na mysli sever Kosovské Mitrovice a její okolí až k dnešní administrativní hranici oddělující jižní srbskou provincii Kosovo a Metochii od centrálního Srbska.

Roberts dál zmiňuje druhou variantu, ve které se může jednat o „výměnou určitých území". Jasně z toho vyplývá, že by byla na řadě oblast okolo Preševa, Medvedije a Bujanovce. To by znamenalo anexi další části Srbska za to, že Srbské republice bude výměnou předán zpět vzpurný sever okupovaného Kosova, který se stejně nehodlá podvolit nadvládě kosovsko-albánské mafie. Jednalo by se tedy o vrácení části území, které je protiprávně okupováno armádami NATO, a které stejně podle Rezoluce 1244 Rady bezpečnosti OSN Srbsku patří, a zároveň by to znamenalo odebrání jiné části suverénního Srbska.

Ivar Roberst v rozhovoru řekl, že by bylo logické, aby se po korekci území se Srbskem, Kosovo sjednotilo s Albánií(!), a že není rozumné dovolit Kosovu vyhlásit samostatnost, a přitom to samé nedovolit srbské a chorvatské části Bosny a Hercegoviny (viz Republika Srbské a Republika Herceg-Bosna).

Roberts pochválil dnešní snahu srbské vlády sehrát, jak říká „konstruktivní“ úlohu v regionu. „Je akceptována a oceňována nejen v Londýně a Washingotnu, ale i v dalších metropolích EU.“ Roberts se domnívá, že z geopolitického hlediska má členství Srbska v EU smysl. Volně interpretováno to znamená, že kolaborace srbské vlády je v souladu se záměry tvůrců Nového světového řádu zotročit národy světa a vnutit jim svou vizi.

Další věta v Robertsově rozhovoru je opět jen k trpkému pousmání, zvláště pro lidi, kteří v posledních letech osobně navštívili Kosovo a měli možnost se seznámit s otřesnými kosovskými reáliemi. Pan bývalý velvyslanec a nynější rektor věhlasné oxfordské Koleje Svaté Trojice říká: "Členství Srbska a dalších balkánských zemí v EU je nezbytné pro celý region, aby získal vzor dobré správy věcí veřejných a sousedských vztahů, tak jak se to stalo na samém počátku tohoto projektu s Francií a Německem, které v předchozích 75 letech vedly 3 fatální války“.

Jestli je vzorem „dobré správy věcí veřejných“ činnost mise EU na Kosovu (EULEX) můžeme pochybovat. Jen počet nevyřešených či vyšetřených, ale nepotrestaných případů násilí a teroristických útoků na obyvatele srbské národnosti a národností jako jsou Aškaliové, Egypčané, Romové a Goranci, ukazuje na nechuť evropských „vzorů“ vstoupit do konfliktu s brutální kosovsko-albánskou mafií a s albánským obyvatelstvem Kosova a Metochie zasaženým primitivní rasovou a etnickou nesnášenlivostí a šovinismem.

Nevyšetřený pogrom na Srby a další nealbánské občany z března 2004, za který nebyl nikdo potrestán, je jen další ukázkou „vzorové“ práce mezinárodních a především evropských orgánů na území okupované jižní srbské provincie. Držení kosovských a metochijských Srbů a dalších etnik v tzv. enklávách, které jsou v podstatě ghetty, a zacházení s nimi, jako s občany nižší kategorie, to asi také patří k evropsko-unijním vzorovým standardům.

Roberts také prohlásil, že „nevidí žádný smysl v procesu Srbska a Chorvatska před soudem v Haagu a návratu ke starým žalobám vůči oběma stranám, protože proces může jen otevřít staré historické rány“.

Ale neotevírání starých historických ran a ran z nedávné doby občanských válek je přece právě tou příčinou, pro kterou nedochází k usmíření v regionu. Neschopnost a nechuť předních lídrů Evropské unie prosadit proces spravedlivého a pravdivého zhodnocení nedávné minulosti ukazuje na celkové protisrbské nálady v EU a v NATO. Stačí jen pohled na Chorvatsko posledních dnů, kde zfanatizovaní chorvatští fašisté se násilím dožadovali odstranění dvoujazyčných názvů obcí, ve kterých žije zbytek srbské menšiny. Všude v Evropě přitom jsou dvojjayzčné nápisy v obcích, ve kterých je menšinového obyvatelstva 10 někde jen 7 procent. Je to evropský standard a téměř všude v Evropě funguje. Výjimkou je Chorvatsko, kde se místní šovinisté bouří a ničí obecní majetky pro cedule, které nepřímo oznamují, že v obci je víc než 33% (!) obyvatel jiné národnosti než chorvatské. A představitelé EU včetně pana oxfordského rektora k násilnostem v Chorvatsku mlčí.

Nespravedlivě napadat a odsuzovat Srbsko a jeho občany za to, že se postavili chorvatskému fašismu, muslimskému džihádu a kosovsko-albánské narkomafii, to je podle západních politiků asi v naprostém pořádku. Popírat bosensko-muslimskou genocidu místních Srbů, popírat genocidní operaci Oluja (srpen 1995) pod vedením a s podporou „penzionovaných“ amerických plukovníků a generálů, to je o.k. Prohlašovat inkviziční protisrbskou instituci Tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu za spravedlivý soud, to je v naprostém souznění s „evropských standardy prosazovanými na Balkánu“. Neustále omílat lež o genocidě ve Srebrenici a obecně šířit protisrbské rasistické lži, to má být „evropským vzorem“.

Ale rektor a bývalý velvyslanec Ivor Roberts pokračuje v rozhovoru pro Politiku ve svým úvahách dál. Domnívá se, že je třeba svolat mezinárodní konferenci o Balkánu, na které by se "znovu definovaly hranice, aby se vytvořily dlouhodobě stabilní". Takže Charta OSN ani závěrečné dohody z Helsinek (1975) už neplatí. Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č.1244 také už neplatí. Mezinárodní právo prostě neplatí. Platí jen právo teroristů, právo silnějšího, právo toho, kdo má větší nukleární klacek a kdo se chce jako neomylný šafář rozkročit nad celou planetou, bez ohledu na utrpení lidí, po kterých šlape.

Když ale v rozhovoru pro Politiku rektor Roberts mluvil o příčinách První světové války, poukázal na to, že Srb (Gavrilo Princip) jen "zmáčkl spoušť", která zapálila konflikt. Nemuselo dojít k zabití nějakého jedince, míní Roberts, protože konflikt by stejně vypukl. Roberts správně připomenul, že rakousko-uherský náčelník generálního štábu hrabě Conrad von Hötzendorf před vypuknutím války nejméně 25x během posledního roku navrhoval válku proti Srbsku. Principův čin pak poskytl jemu i Habsburské monarchii dokonalou výmluvu, konstatuje Roberts. "V pozadí Principova činu bylo rozhodnutí Rakousko-Uherska vyřešit otázku Srbska jednou provždy tak, že jej anektuje a včlení do Rakousko-Uherského mocnářství a zničí to, co tehdy nazývali „hnízdem hadů“, řekl Roberts. 

Dnes se vlivní muži a ženy Západu snaží pod další dokonalou výmluvou na „srbské četniky“, „řezníka Miloševiče“ a „srebrenickou genocidu“ jednou provždy vyřešit „srbský problém“ nejen zmenšením území, na kterém srbský národ po staletí žil, nejen dezintegrací Srbska, ale také včleněním zbytku samostatného Srbska do EU, nového „žaláře národů“, kde mohou noví páni Evropy diktovat nejen jaké máme mít doma žárovky a jaká má být správná křivost banánů, ale také koho dalšího ve světě napadneme a zničíme podle vzoru – Jugoslávie – Irák – Afghánistán – Libye - Sýrie ….  a bůhví, kdo bude ještě další.

 - - - - -

Podle http://lat.rtrs.tv/vijesti/ a http://www.nezavisne.com/ a http://www.b92.net/ zpracoval V. Dvořák