Pátek 25. října 2013 / Nenad Kecmanović

„Bosňáky před sčítáním matou!“ – se zavile opakuje ze Sarajeva již rok v kampani spojené se sčítáním lidu, ale jméno hlavního zmatkáře se neuvádí. Jak jsme si již zvykli, pro naše sousedy za všechny jejich skutečné a vymyšlené problémy můžou Republika Srbská a Srbové, a hlavně Mile Dodik1/. Položili jsme si otázku, proč se tentokrát, oproti předchozím zvyklostem, zdráhají to říci přímo. Nejstručnější a nejvýstižnější odpověď zní: protože zmátli sami sebe. A na to přišli během loňského zkušebního sčítání lidu. Během předchozího testování metodologie a jiných nástrojů tohoto velkého a náročného projektu, které se obvykle provádí před oficiálním sčítáním lidu, se ukázalo, že 92 % obyvatel BaH se identifikuje jako příslušníci jednoho ze tří konstitučních národů (Bosňáci, Srbové, Chorvati). Ze zbylých osmi procent

pouze dvě patří národnostním menšinám, jako jsou Romové, Židé, Černohorci aj., a až šest procent jsou ti, kteří se deklarují jako Bosenci a Muslimové. (uveřejněno v Dani, 4.10.2013) Skutečnost, že početnost národa bude nižší o šest procent a oproti zamýšleným 51 procentům selže, vyvolala opravdovou paniku.

I když se za identifikací Bosenec a zejména Muslim pravděpodobně skrývá některý „národně neuvědomělý Bosňák“, sčítací statistika se nepouští do interpretace, proč se někdo etnicky deklaroval tak či onak a co tím myslel. Iniciativa některých sarajevských intelektuálů, aby na sčítacích listech byly tyto dvě identifikace považovány za synonym slova Bosňák, nemohla projít z toho důvodu, že někteří příslušníci tohoto národa svou národnost zcela vědomě nevážou na svůj etnický původ, nýbrž na státní občanství (Bosna a Hercegovina), a někteří ji naopak, o nic méně vědomě, vztahují na její náboženské kořeny (muslimové).

Jsou i tací, kteří jsou skutečně zmateni kontroverzními pokyny, které se tykají identity, a které bosňáckému populusu vysílají rozličné národní strany, islámská náboženská komunita, civilní sektor a další. Na jednou stranu, unitaristi ze SDP^2/ a politicky sourodých stran přesvědčují obyvatele, že jsou občany jednotného bosenského nadnároda, do kterého mají být integrováni i Srbové a Chorvati, a který mluví bosenským jazykem^3/. A aktivisté nevládních organizací se k nim přidávají s poučením, že v civilizovaném tj. západním světě se národnost odvozuje od mateřského jazyka a ztotožňuje se se státním občanstvím.

Na druhou stranu, náboženské vedení z IVZ^4/ je přesvědčuje, že jsou především muslimové, což není nesprávné, vzhledem k tomu, že islám definuje nejen duchovní nýbrž i světskou sféru života národa. Ostatně, muslimské hnutí devadesátých let nevedli bojovníci za národ (Adil Zulfikarpašić, Alija Isaković, Muhamed Filipović aj.), nýbrž bojovníci za víru (Izetbegović, Behmen, Čengić) odsouzení během Sarajevského procesu^5/ za islámský fundamentalizmus. A na třetí straně, SDA^6/ jako faktor národní a náboženské kontinuity v průběhu změn, kterými procházeli, je přesvědčuje, že ve shodě se závěry Prvního bosňáckého sjezdu (podzim 1993), již nejsou ani Muslimové, ani Bosenci, nýbrž Bosňáci.

Takže, zmatenost o rozsahu šesti procent, která vyvolala paniku kvůli 51 procentům, zapříčinila stoprocentní mobilizaci. TV šoty, upoutávky, inzeráty v novinách a billboardech na ulicích převážně bosňáckých kantonů, ale i Federace BaH zaplnil návod ke sčítání lidu: „Národností jsem Bosňák, náboženstvím muslim, mluvím bosensky“. A jako vizuální identita jsou tu fezy a hidžáby^7/. Na druhou stranu Srbové a Chorvati nepotřebují, aby je někdo učil, že jsou pravoslavní resp. katolíci, a že mluví srbsky resp. chorvatsky. Kampaň před vlastním sčítáním, prostřednictvím které musí bosňácká politická elita svému vlastnímu národnímu gruntu vysvětlovat, jaká je jeho etnická identita, ke kterému bohu se modlí a jakým jazykem mluví, působí jako urážka. Vypadá to, jako by ten národ dodnes nevěděl ani kdo je, ani co je.

Kampaň pro sčítání lidu 2013 neodolatelně připomíná onu z dávného roku 1971, kdy se výboroví aktivisté rozletěli po terénu, aby muslimy přesvědčili, že se mají národností deklarovat jako Muslimové. O čtyři desetiletí později se nic nezměnilo, krom toho, že zesnulého Atifa (Purivatru) vystřídal politicky sotva oživlý Sejfudin (Tokić). Stejně jako dnes pokyny Hlavního výboru SDA i tehdy byli lidé zmateni direktivou Ústředního výboru Svazu Komunistů, co mají napsat do rubriky národnost. Mátlo je, proč se mění, proč právě teď, proč ne dříve, proč se ji to vnucuje, proč není dohoda s ostatními, proč nebyla veřejná debata. A pak, sotva se po dvaceti letech sžili s názvem Muslim, který propojuje opožděnou národní emancipaci s náboženským názvem muslim, zase přišel dekret, že se má změnit na Bosňáka. A jen o několik let později znovu změna jazyka, který, ku podivu, není ani „muslimský“ ani „bosňacký“, nýbrž „bosenský“.

Ve snaze, aby přes název národa a název jazyka sami sebe i sémanticky prohlásili za původní, hlavní, starobylý a jediný autochtonní národ, který má historický nárok na celou Bosnu, muslimsko-bosňácko-bosenská politická elita nejen vyobcovala Srby a Chorvaty z BaH, a Republiku Srbskou a „Herceg Bosnu“^8/ ze společného státu, ale zmátla a dezorientovala vlastní národ. Název národa, jazyka, náboženství skutečně nejsou otázkou pouhé konvence, ale jejich symbolická síla se ve velké míře zakládá na dlouhé existenci, nepřetržitosti, výdrži, tradici. „Etnicky muslim, muslimského náboženství, kteří mluví muslimským jazykem“ by je nezmátlo, ani by to jejich sousedy neiritovalo.

A oněch šest procent plus, které jsou důležité kvůli zacíleným 51 procentům^9/, by mohlo přinést více starosti než užitku. Ukáže se, že počet ve válce zmizelých Bosňáků je menší, než se tvrdilo. Dále, že počet Bosňáků a Chorvatů v Republice srbské je větší, než se předpokládalo a že počet Srbů ve Federaci je menší, než se myslelo. Nadpoloviční bosňácká většina neohrozí konstitutivní status zmenšených Chorvatů ale psychologicko-politicky rozpálí ambice Bosňáků a vyvolá pevnější sevření řad méně početných sousedů.

Je třeba mít na zřeteli, že se vzorná konsociační demokracie křesťanů, drúzů, muslimů ve kdysi stabilním a prosperujícím Libanonu rozpadla ve chvíli, kdy ti poslední na základě zvýšeného počtu obyvatel vyžadovali přerozdělení moci.

- - - - - - -

^1/ Republika Srbská (RS) je samostatná součást státu, který se jmenuje Bosna a Hercegovina (BaH), vyhlášená v rámci Daytonské dohody v roce 1995. Bosenským muslimským extremistům a některým papalášům NATO a EU je stále trnem v oku. Mile Dodik je prezidentem RS.

^2/ SDP – Socijaldemokratska partija Bosne i Hercegovine - Sodciálně demokratická strana Bosny a Hercegoviny.

^3/ “bosňácký jazyk“ je umělý konstrukt imperiálních velmocí, které se snažily a snaží rozbít a zmenšit Srbsko, vyřadit konstituční národ a utopit tradici a kulturu,  filologcký nonsens, Má za cíl vytvoření zvláštního národa, odlišného od národa srbského. Jazykově se jedná o srbštinu resp. srbo-chorvatštinu, do které jsou v posledním období uměle vkládána turecká slova. Češi na konci 19. a začátku 20. století tento „národ“ správně označovali jako poturčené Srby - „poturčence“. Mladí bosenští atentátníci na arcivévodu Ferdinanda v roce 1914 o sobě do policejních protokolů uváděli, že jsou „Srbové muslimské víry“, což vysvětluje vše. Ještě jeden zajímavý detail: obyvatelé muslimského vyznání, kteří ve třetí třetině 19. století emigrovali z Bosny do Turecka dodnes o sobě uvádějí, že jsou Srbové! Celá snaha s názvem „národa“ a jeho „mateřského jazyka“ má zakrýt neoddiskutovatelnou kulturní a historickou podstatu Bosny a Hercegoviny, jako starého srbského státu obývaného výlučně Srby. Na rozdíl od Srbů „Muslimové“ či „Bosňáci“ nikdy svůj vlastní stát na tomto území neměli. Vše změnila až agrese států NATO a feudálních monarchií Zálivu v letech 1991-1995.

^4/ IVZ - Islamska verska zajednica - Islámské náboženské společenství – zastřešující náboženská organizace bosenských muslimů.

^5/ Sarajevský proces – soudní proces , který se odehrál v Sarajevu v roce 1983 a na jehož konci bylo odsouzení několika muslimských extremistů v čele s Aliou Izetbegovićem. Západní vlivové agentury a západního „tvůrci veřejného mínění“ v 90. letech dělali z těchto muslimských fundamentalistů a zapřisáhlých nepřátel demokracie disidenty à la Havel. Stejné agentury dodnes zatajují, omlouvají a ospravedlňují muslimské zločiny spáchané v rámci džihádu na bosensko-hercegovských Chorvatech a především Srbech v letech 1991-1995. K tomu jim slouží nejen velkolepá lež o „srebrenické genocidě“ ale i Mezinárodní soudní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) se sídlem v Haagu.

^6/ SDA – Stranka Demokratske Akcije – Strana demokratické akce – strana bývalého muslimského předáka a prezidenta Bosny a Hercegoviny Alii Izetbegioviće,  její členové byli hlavními iniciátory rozdmýchání občanské války v Bosně a Hercegovině.

^7/ hidžáb – tradiční muslimský ženský oděv halící postavu a vlasy.

^8/ Herceg-Bosna -  součást Federece Bosny a Hercegoviny, obývaná převážně Chorvaty.

^9/ dosažením nadpoloviční většiny v parlamentu FBaH- oněch 51%  - chtějí vůdci muslimských stran dosáhnout, aby mohli tak jako doposud uplatňovat ve Federaci Bosny a Hercegoviny svoji parlamentní většinu a vnucovat ostatním národům a národnostem svoji dominanci.

Překlad: ND

Vysvětlivky připojila redakce.

Zdroj: http://www.nspm.rs/