Úterý, 18. září 2013

Českým čtenářům předkládáme úryvek z knihy prof. Terziče , ve kterém je citován dokument ze Státního archivu Srbska, z fondu Ústředního výboru Komunistické strany Srbska (KSS) 1956-1972. Zprávu pro potřebu ÚV KSS připravil Vojin Lukić, srbský státní tajemník vnitra (na dokumentu není žádné datum, ale zřejmě se jedná o rok 1962, kdy proběhlo zasedání ÚV KSS. Tlak na populaci srbské národnosti s tendencí je vystěhovat z oblasti.

Na začátku zdůrazňuji, že nemáme úplný přehled o tom, jak velký počet obyvatel srbské národnosti se v poslední době z Kosova a Metochie odstěhoval. Nicméně skutečnost, že se populace této národnosti neustále vystěhovává - především v důsledku tlaku, který je na něj vyvíjen, ukazuje, že se jedná o vážný politický problém.

Ve vesnicích, kde společně žijí obyvatelé srbské a šiptarské^1/ národnosti, šovinismu a nesnášenlivosti se zvyšují. Ve většině obcí je šiptarská populace v početní převaze, a proto fyzická napadání a další špatné zacházení jsou páchána ze strany této národnosti, proti národnostem, které jsou v menšině.

Útlak se uskutečňuje v různých formách, počínaje stálými hrozbami – přes psychický nátlak až po fyzické napadání, úmyslné ničení majetku, nezákonnou usurpací majetku a podobně. Nátlak je vyvíjen i na občany šiptarské národnosti, kteří chtějí koupit nemovitost od osoby národností srbské a černohorské, s tendencí přinutit osadníky k vystěhování, přičemž pak prodají svůj nemovitý majetek hluboko pod cenou, a to jen těm osobám, které na konkrétní domácnost působí nátlak.

Kolik se lidí vystěhovalo pryč z  Kosova a kolik osob, které prováděly nátlak, se přistěhovalo, je možno nejlépe ukázat na příkladu rodinných příslušníků osob, které jsou na území Kosova ve služebním poměru ministerstva vnitra, stejně jako na rodinách aktivních důstojníků Jugoslávské lidové armády (JNA).

Gró přistěhovalců, kteří se přistěhovali na Kosova po první světové válce bylo v roce 1941 z tohoto území vyhnáno, Po válce zhruba dvě třetiny uprchlických rodin se nevrátily do této oblasti.

Stejnému počtu osadníků nebyla vrácena žádná půda, kterou užívali před válkou. Naopak jim byla přidělena horší neorná půda, a tím se dostali do těžké ekonomické situace. Na osadníky působí nátlak ve formě vyhrožování. Říká se jim, že Kosmet^2/ bude brzy připojen k Albánii, a že pro Srby opět nastane rok 1941 a všichni zmizí. Působí i nátlak v dalších formách, jakými jsou například: vypouštění dobytka, aby zničil úrodu, ilegální kácení srbských lesů, sadů a vinic, bránění Srbům v používání polních cest, rozorávání mezí, odvádění vody ze zavlažovacích kanálů, bránění pasení dobytka na obecních loukách.

Byly také zaznamenány případy kontaminace pitné vody ve studních, ničení napajedel pro dobytek, bránění mladým lidem ve zpívání písniček v srbštině, když procházejí kolem domů příslušníků šiptarské národnosti, fyzická napadení včetně znásilňování nezletilých dívek a podobně. Příznačné je, že v těchto dnech většinu případů útlaku, jaké byly uvedeny výše, provádějí nezletilí (ve věku od 14. do 19. roku věku), kteří jsou k této činnosti vedeni svými rodiči se záměrem, aby se sami dospělí vyhnuli trestnímu stíhání.

V posledních dvou letech z tohoto území, podle neúplné statistiky, emigrovalo přes 500 rodin srbské a černohorské národnosti. Jen z území patřící pod oddělení Gnjilane se odstěhovalo 117 rodin a mnohem větší počet se chystá k odchodu. Z území, které spravuje oddělení Peć se dosud vystěhovalo 356 rodin, z toho z oblasti Istok 121 rodin. Nejsilnější nátlak je vykonáván na populaci osadníků v okresech Podujevo, Drenica a Džakovice.

V posledních několika letech z mnohých obcí v okrese Drenica emigrovalo všechno srbské obyvatelstvo. Jaká je situace na území bývalého okresu Džakovica ukazuje tento fakt: před válkou bylo v tomto okrese 4 500 rodin srbských a černohorských osadníků. V současné době jich existuje asi 300, z toho 80 procent z nich činí přípravy, aby se vystěhovali a je pravděpodobné, že v příštím roce se všichni vystěhují.

Uvedeme řadu příkladů, na kterých uvidíme, jaké všechny druhy a formy nátlaku se vykonávají proti osadníkům.

Z vesnice Odenovce se vystěhoval Kosta Petrović, protože mu bylo bráněno používat pitnou vodu, byl mu zakázán průchod vesnickou cestou a pozemky mu byly opakovaně poškozovány, na rodinu byl vyvíjen nátlak, včetně pokusu o znásilnění manželky.

V té samé vesnici Ramon a Feta Bašové zaorali srbský hřbitov.

Z vesnice Korenite se odtěhoval Stanko Paunović, protože mu Velia a Denun Avdilové zakázali používat okresní silnici. Paunović podal u soudu žalobu, a soud rozhodl, že mu musí být okreska zpřístupněna. Poté Denun a Velia začali Paunovićovi vyhrožovat vraždou, a to je důvod, proč se odstěhoval.

Ve stejné vesnici Isa Çazim a Ahmet Duraku postavili bránu na okresní silnici a zavřeli ji, aby nemohla být používána obyvateli osady, obývané srbskými rodinami (je to jediná přístupová cesta vedoucí k osadě a otevřena byla až na základě soudního rozhodnutí). Z této vesnice se již vystěhovala většinu osadnických rodin v reakci na útlak, který byl na ně vyvíjen.

Ve vsi Vlašnji Vebia Vesali a jeho rodina vykonávali dennodenní nátlak na Savu Milenkoviće, ničíc mu vinice, les a polní plodiny. Když se Milenković odstěhoval, Vebia si usurpoval jeho sad bez jakékoli náhrady. Ten samý Vebia působí nátlak i na Nikolu Rusimoviće. Minulý rok mu navezl velkou hromadu kamení na zahradu a když se ho Rusimović zeptal, proč to udělal, Vebia projevil zájem o koupi zahrady. Rusimović na to přistoupil, ale poté mu Vebia nasadil cenu, za kterou musí zahradu prodat.

Z obce Velikenca se odstěhoval Jašović Milija. Byl na něj vyvíjen nátlak ze strany Idrize Ramadána. Jednou se Jašović snažil vyhnat ze svých pozemků Idriyův dobytek, ale pak byl napaden Idrizem a jeho syny. Jašović proto podal žalobu, ale proces prohrál, protože všichni svědci šiptarské národnosti svědčili ve prospěch Idrize a Jašović za minimální částku ve srovnání se skutečnou hodnotou svůj majetek prodal a odstěhoval se.

Idriz Kljakić z Komoran celkově nepřátelsky naladěný, požadoval od Lazara Grubora před ostatními členy jeho rodiny, aby mu kromě majetku prodal i ženu a nezletilou dceru, protože jsou údajně zvyklé na život v tom domě, a on že má spoustu peněz, aby si je koupil.

Lesník Daut Smaili z Cikatova se přišel k osadníkovi Jovovi Stojnićovi a zeptal se ho, proč se ještě neodstěhoval. Řekl mu, že je žádoucí, aby tak učinil co nejdříve, protože se může stát, že pak už bude příliš pozdě a bude si muset dát na hlavu bílou čapku^3/ , a proto že bude lepší odejít co nejdříve.

15. srpna 1961 se do sadu Spasoje Saviće vkradl Raždia Kelmendi a Beha Uka a začali kácet stromy. Když se Savić tomu postavil, jmenovaní ho fyzicky napadli a zbili. To viděl jeho souseda Milorad Džindžić a šel to ohlásit na stanici milice, aby se domohl ochrany. Když jmenovaní zjistili, že Džindžić míří na policejní stanici, dohonili ho, porazili na zem a vyhrožovali mu, že je nesmí policii udat. Beha byl pak odsouzen k 12 dnům vězení.

Rahman Berisha napadl policejní hlídku a křičel: "Vy všichni policisté jste banditi. Co chcete?" Řekl, že Srbům, kteří pracují na mlátičce dá jen kousek chleba, aby mohli přežít, zatímco komunistům by nedal ani drobek. Soudce jej za to potrestal 30 dny vězení.

Synové Sadika Pečara ze Svetlje třikrát zapálili strniště na poli u domu Kate Golubovićové a hodlali jí vypálit dům. Když poprosila Pečara, aby v tom svým synům zabránil, byla fyzicky napadena.

Dne 25. srpna 1961 Reçep Plakolli a jeho bratr fyzicky napadli Ilju Bubala, protože vyháněl jejich dobytek ze své kukuřice. Bubalo byl zbit tak, že musel vyhledat lékařskou pomoc, protože mu byla způsobena vážné zranění. Bylo mu vyhrožováno, aby se co nejdříve odstěhoval.

Stejně tomu bylo v případě Todora Zdravkoviće, který byl napaden Reçepem Sagojem, když vyháněl jeho dobytek ze své louky a bylo mu vyhrožováno, že se musí vystěhovat co nejdříve.

Dne 29. srpna 1961 se Jusuf Bajram Selim pokusil znásilnit 13ti letou dívka Ljubinku Gašićovou. Byl potrestán 30 dny vězení.

Ve stejný den Shaban Karaiman napadl a zbil Jagodu Ristićovou. Zatímco ji bil, vykřikoval: "Vás všechny Srby vyženeme do Srbska. Tady pro vás není místo. Když nepůjdete pod dobrém, půjdete po zlém.“ Byl potrestán 30 dny vězení.

Iliaz Pljakić z obce Letance fyzicky napadl a zbil dceru Borislava Bogavce, protože vyháněla jeho dobytek z jejich pole. Byla tak surově zbita, že musela být převedena do nemocnice. Byla podána žaloba k soudu, ale od května do dnešního dne nebyl Pljakić pozván ani k výslechu.

Ejup Nuda z vesnice Glavnik dorazil na pozemek Dobrosava Simiće, aby tu porazil vrbu. Když se ho majitel zeptal, proč to dělá, jmenovaný ho fyzicky napadl a pohrozil mu, že se musí co nejdřív vystěhovat. Simićovi také napadl dceru a pokusil se ji znásilnit.

K Radisavovi Stefanovićovi z vesnice Dobri Do přišel Hajin Ljuta a požadoval, aby mu prodal pole, protože se stejně všichni Srbové musí vystěhovat.

V půli prosince 1961 osadník Mališa Mordović z vesnice Džolj, okres Džakovica, odešel do svého lesa, aby kácel stromy, ale zjistil, že mu tam už kácí Pašo Beži Himona, kterého Mališa upozornil, že kácí v jeho lese a že to nesmí dělat. Dále mu řekl: „Už není doba okupace ani rok 1941!“^4/ Poté Pašo, podle sdělení Miliši, po něm hodil sekerou a křičel: „Pro mě je rok 1941.“ Mališa utekl ze svého lesa, vrátil se domů, naložil do auta všechen svůj movitý majetek a rodinu, odvezl je do Džakovice před Okresní národní výbor, došel k předsedovi výboru a oznámil mu, že se proti němu činí takový nátlak, že už dál nemůže ve vesnici zůstat, a proto se s rodinou musí odstěhovat. Tajemník výboru poslal tři členy výboru do uvedené vesnice, aby uplatnili svůj vliv a aby na Merdoviće nebyl vyvíjen nátlak. Poté se Merdović do vesnice vrátil.

Obyvatelé srbské a černohorské národností jsou pod neustálým tlakem a rozdmýchaným šovinismem. Na jeho základě se organizuje mládež - šiptarské národnosti – v noci chodí na hřbitov a tam rozbíjejí a ničí náhrobky. Tyto případy se odehrávají masově. Naše orgány registrují denně oznámení, kterými osadníci požadují ochranu. Argumentují, že mají omezenou svobodu a že nemohou volně nakládat se svými majetky.

Ve vztahu k těmto otázkám zasahují pouze naše orgány, které proti pachatelům těchto činů podávají oznámení k soudům, které výtržníkům za tyto prohřešky obvykle ukládají tresty od 10 do 30 dnů vězení. Tyto ohraničené sazby, která se v podstatě omezují na zásahy orgánů policie a to až po spáchání trestných činů - vedou k dalšímu tlaku na populaci osadníků a jejich emigraci z území Kosova, které jsou na vzestupu.

Že se jedná o velké množství emigrací obyvatel srbské a černohorské národnosti z území Kosova, a že jejich počet stále roste, nejlépe dokumentují statistiky sčítání obyvatelstva. Když porovnáme statistiky sčítání lidu, které proběhlo v roce 1953 s údaji ze sčítání lidu v roce 1961, vidíme, že v některých obcích, kde je největší tlak na srbské a černohorské obyvatelstvo, máme nyní méně těchto lidí, než tomu bylo v roce 1953.

- - - - - -

(Výňatek z knihy profesora Slavenka Terziće "Staré Srbsko (XIX-XX století) - drama civilizace" vydáno v „Pravoslavném slovu“ " a "Bělehradského ústavu dějin“ oceněné cenou „Pečeť doby" v roce 2012.)

- - - - - -

^1/ Šiptar - běžné označení kosovských Albánců, proti kterému však Albánci protestují, i když sami sebe tak nazývají

^2/ Kosmet – zkratka označující jižní srbskou provincii Kosovo a Metochii

^3/ bílá čapka (qeleshe či plis nebo plisit) je albánská bílá plstěná mužská pokrývka hlavy, která omotána šátkem se mění v klasický slavnostní turban. Je to součást albánského národního horalského kroje.

^4/ roku 1941 po přepadení Jugoslávie hitlerovským Německem okupovala Kosovo a Metochii fašistická Itálie a zřídila na území Albánie a Kosova loutkový fašistický stát. Došlo k masovému vyhánění a vraždění srbského a černohorského obyvatelstva a usurpaci jejich majetku

Zdroj: http://facebookreporter.org/   a     http://srbinaokup.info/

Překlad VD