Pondělí, 9. září 2013

Tři domy v centru Prištiny, které patřily zesnulé Saře Konforti, byly v roce 2011 zničeny a na jejich místě bylo zřízeno parkoviště. Její syn Nisim, který žije v Izraeli, podal žalobu na kosovskou vládu a dva roky čeká na odpověď. V těchto domech žili Asher Salomon a jeho manželka Sarah Konforti do roku 1944, kdy Němci zastřelili Solomona a tehdejší albánské okresní úřady deportovali a Saru a její tři děti do Albánie. Po válce byly domy znárodněny a jejich vlastnictví přešlo na Magistrát města Prištiny.

Sara zahájila soudní proces, po kterém nemovitosti byly jednou vráceny a pak znovu odejmuty, a po její další žalobě nebyl soud nikdy oficiálně ukončen.

"Domy byly zabaveny a nikdy jí nebyly vráceny. Soudní řízení bylo vedeno v roce 1957, kdy matka onemocněla. Tento proces nebyl nikdy dokončen a zůstal otevřen," říká Konforti.

Její syn z druhého manželství a dědic Nisim Konforti odešel těsně před bombardováním i se svojí rodinou do Izraele, a otázka dědictví a znárodněného majetku po zesnulé Saře zůstala nevyřešena.

Nasim Konfortie podle svých slov roce 2009 oficiálně informoval obec Prištinu, že domy mají majitele že i nadále zůstávají v režimu neukončeného soudního procesu. Na to obdržel odpověď, že řešení této kauzy má na starosti prištinský městský soud.

"Domy jsou stále ve vlastnictví obce, byly zabaveny a dány obci. Požaduji vrácení oněch domů po mé matce, a chci dokázat, že jsem její syn," říká Konfortis.

Nicméně, městské úřady v roce 2011 schválily demolici všech tří domů, které stály v centru Prištiny na někdejší Vidovdanské ulici, nynější ulici Agima Ramadaniho a na jejich místě schválily výstavbu parkoviště. Konforti uvedl, že se to stalo dva dny před jeho oznámeným příjezdem, aby obnovil soudní proces. Ve stejné době byly na židovském hřbitově v Prištině, na kterém je pohřbena i jeho matka, poničeny náhrobky kresbami hákovitých křížů.

Konforti okamžitě podal žalobu u prištinského Městského soudu proti Republice Kosovo, proti vládě Republiky Kosovo a městskému zastupitelstvu v Prištině, ale ani po dvou letech neobdržel odpověď, i když lhůta pro oznámení o zahájení procesu činí šest měsíců.

"V dohodě o ochraně kulturních památek s píše, že budou zachovány i všechny domy, které zůstaly po holocaustu, ale v témže roce byly domy zbourány. Dva roky před tím jsem se obrátil na Magistrát města Prištiny a v roce 2011 jsem podal u Městskému soudu žalobu, který mě měl do šesti měsíců dát odpověď. Do dnešního dne ale od nich nemám žádnou odpověď.

Konforti poukazuje na to, že o svém případu informoval americkou ambasádu v Prištině a misi EULEX, stejně jako mnoho dalších organizací, ale dosud mu při řešení jeho případu nebyla poskytnuta žádná pomoc a je neustále odkazován z adresy na adresu.

Snažili jsme se u mise Eulex získat nějaké další informace a neoficiálně jsme se dozvěděli, že jsou s kauzou sice seznámeni ale nemohu ji řešit, dokud od pana Konfortie nedostanou všechny dokumenty, na základě kterých pak mohou určit, zda je řešení tohoto případu v jejich jurisdikci.

Nisim Konforti, jak nám řekl, zahájil ještě jeden proces v Novem Pazaru za navrácení druhé část majetku své matky a strýce, kterého v tomto městě v 1943 zavraždili ballisti^1/ a jeho majetek usurpovali.

Zdroj: http://www.radiokim.net/vesti/poslednji-pristinski-jevreji-bez-prava-na-imovinu.html

překlad vh

^1/ ballisti – nacionální albánští bojovníci, kteří kolaborovali s italskými a německými okupanty a vyvražďovali Srby, Cikány a Židy a kradli majetek svých obětí. Dnes jsou vydáváni za bojovníky proti komunismu a proti monarchii (viz např. heslo ve Wikipedii).