| Kosovo a Metochie: Simulace "právního státu" (Část III) |
 |
 |
|
Úterý 27. srpna 2013 / Ivan NINIĆ
byznysu s místními zločinci. Mise UNMNIK, EULEX a KFOR (NATO) aktivně pracují na výstavbě falešného státu. EULEX intenzivně posiluje instituce tzv. „nezávislého“ Kosova. Obchodování s lidmi a s narkotiky se nerušeně rozvíjejí ... vše to je považováno za "běžnou místní situaci", což je přijatelné jak pro albánskou stranu stejně jako pro orgány OSN, NATO a EU, které na sebe vzaly roli "moderátora" na Balkáně. To vše vyvolává legitimní otázku, zda za takových okolností je možno vést racionální dialog mezi Bělehradem a Prištinou, jestli jsou tyto podmínky příznivé pro návrat srbských uprchlíků na Kosovo a Metochii a zda je možná náhrada škod nebo navrácení usurpovaného a rozprodaného srbského majetku a jestli za těchto okolností mohou být spáchané trestné činy stíhány a trestány?!
Německý časopis "Der Spiegel" (listopad 2012) píše, že mise EULEX "selhala na Kosovu a přitom stála víc než miliardu eur," a časopis dodal, že vytvoření právního státu na Kosovu je největší a nejdražší programu pomoci v dějinách Evropské unie. [1]
„Mise EULEX s asi 2500 lidmi stála od roku 2008 více než miliardu eur (podle zprávy auditora Evropského účetního dvora) a nepřinesla úspěch. Rozsah organizovaného zločinu a korupce zůstává vysoký, soudnictví je neefektivní a pod politickým vlivem," uvádí Spiegel.
Tento časopis se odvolává na svědectví nejmenovaného německého policisty, který přes deset roků působil v misi na Kosovu s tím, že členové KPS (Kosovská policejní služba) "navzdory rokům intenzivního výcviku a vybavení, které je v souladu s evropskými standardy, mají větší zájem o práci na radarové kontrole dopravy, než na prevenci kriminality".
„Mám dojem, že je korupce mezi příslušníky kosovské policie KPS velmi rozšířená. Když je někdo chycen s ukradeným autem - jak mi vyprávěli – tak podplatí policisty a záležitost je vyřešena," řekl německý policejní důstojník.
Je zajímavé, že tento občan Německa, pilíře EU, uvedl, že se na Kosovu policie nemůže dostat k velkým zločincům, s vysvětlením, že tomu brání tzv. "tradiční klanové struktury a staré vztahy mezi příslušníky bývalé tzv. Kosovské osvobozenecké armádě (UÇK), ze které zaměstnali mnoho jejích důstojníků právě v kosovské policii."
„Od nich se nedá očekávat, že povedou vyšetřování proti svým bývalým velitelům, kteří se obohacují na obchodu s drogami. Tyto sítě chrání hradba mlčení, kterou my policisté nemůžeme prorazit. Ve skutečnosti nemůžeme na dálku vědět, co se tady děje," řekl policista, který požádal o zachování anonymity. Podle něj "Uroševac je považován za největším centrum obchodu s drogami na Balkáně a na druhé straně, tam téměř nikdy nezachytíte větší množství drog," zatímco otevírání nových čerpacích stanic a obchodních center, ve kterých nikdo nenakupuje, slouží k praní špinavých peněz. "Ale žádná z odpovědných osob EULEXu neříká v Bruselu pravdu. Posílají kosmeticky přikrášlené zprávy, které možná dokonce musí i dělat, s tím, aby si udrželi svoje pracovní místo v zahraniční misi. Ale Kosovu to nepomáhá," uvádí Der Spiegel.
O "právním státu" v okupované jižní srbské provincii nelze mluvit, dokud se neobjasní osud těch lidí, po kterých se více než deset let neúspěšně pátrá, a to bez jasné podpory, kterou by měly poskytnout OSN a EULEX. Oficiální údaje z Mezinárodního výboru Červeného kříže uvádějí, že se na Kosovu a Metochii pátrá po 1 771 pohřešovaných osobách, jejíž osud nebyl objasněn, ačkoli se obecně má za to, že většina těchto lidí byla unesena a poté brutálně zabita. [2]
V minulosti na Kosovu byl zabit i velký počet nesrbských obyvatel, což je jistě způsobeno vysokou úrovní organizovaného zločinu a činností mafie, která „pracuje“ pod záštitou orgánů v Prištině a albánských politických stran. V červnu 2012 se objevily zprávy, že Dino Asanajt spáchal sebevraždu ve svém domě v Prištině a nevyvolalo by to zájem veřejnosti, kdyby Asanajt v tu chvíli nestál v čele tzv. Kosovské privatizační agentury. Rychle byla zveřejněna pitevní zpráva, podle které bylo oficiálně potvrzeno, že Asanajt, americký občan, prý sám sobě způsobil 11 bodných ran. [3] V této verzi úmrtí šéfa Kosovské privatizační agentury je mnoho podezřelých okolností, a to i přes oficiální postoj mise EULEX, která tvrdí, že se jednalo o sebevraždu.
Dlouhodobá likvidace civilního obyvatelstva, ale i jednotlivé případy tzv. představitelů kosovských institucí ukazují, že se téměř nikdo na území Kosova a Metochie nemůže cítit bezpečně, bez ohledu na přítomnost mezinárodních "mírových" sil. Základním předpokladem pro prosazování "vlády práva“ na Kosovu a Metochii je nezávislost, samostatnost a profesionalita soudů.
A jak to vlastně "v terénu" funguje, vyplývá nejlépe z nedávné zprávy OBSE ("Nezávislost soudnictví na Kosovu - institucionální a funkční rozměry," leden 2012.). [4] V dokumentu se poukazuje na to, že asi 450 aktivních soudců a státních zástupců žije v nebezpečí, jsou vystaveni častým fyzických útoků a hrozbám. Stejně jsou na tom příslušníci jejich rodin.
Určitými formami nátlaku trpí i místní vlády a jednotlivci. "Problémy týkající se nezávislosti soudnictví mají i nadále negativní dopad na právní stát a přístup k právní ochraně na Kosovu," konstatuje se v oficiálním dokumentu OBSE.
OBSE konstatuje, že při poslední kontrole (2002) otázek souvisejících s nezávislostí soudnictví na Kosovu a Metochii byly zaznamenány "jednotlivé případy zasahování výkonné moci do oblasti podléhající výlučné pravomoci soudů." V této spojitosti jsou jako příklad uváděny žaloby podané k obecním soudům kosovskými Srby, kteří uprchli z Kosova a Metochie po vypuknutí války v roce 1999.
"Více než 22 000 soudních sporů (máme na mysli soudní řízení zahájená soudy Srbska - poznámka autora) souvisejících s konfliktem v roce 1999 byly podány proti UNMIK, KFOR, obcím a jednotlivcům v roce 2004, těsně před uplynutím pětileté promlčecí lhůty. V těchto žalobách se požaduje náhrada za škody způsobené na majetku. Konstatuje se v nich, že obžalovaní byli zodpovědní za ochranu majetku, která byla poškozena nebo zničena během bojů nebo po nich.
Odbor spravedlnosti mise UNMIK, který se potýkal s takovým počtem případů a měl v té době v souladu s rezolucí RB OSN č. 1244 výhradní pravomoc v soudních záležitostech na území okupovaného Kosova a Metochie, zaslal dopis předsedům nejvyššího, okresních a městských soudů "žádající" je, aby "zahájení ani jednoho řízení nebylo zahájeno“ [...]. " Soudnictví této žádosti vyhovělo. O šest let později většina těchto případů nebyla soudně vyřešena,"praví se ve zprávě OBSE. [5]
Není jasné, jak je možné, že UNMIK zašla tak daleko, že výslovně vyvíjí tlak a dává pokyny kosovským soudům, jak mají jednat v soudních řízeních, ke kterých žaloby podali kosovští Srbové. Nicméně, odborníci z OBSE mají velmi zajímavé vysvětlení: "Skutečnost, že smlouvy místních a mezinárodních soudců v té době záležely na tom, zda je výkonná moc prodlouží, není pochyb o tom, že toto vměšování považovali za efektivní." Tímto problémem se zabývala i tzv. Poradní komise pro lidská práva, která ve svém stanovisku z března 2012 konstatovala, že UNMIK porušila čl. 6 (1) Evropské úmluvy o lidských právech a že proto by měly být "žadatelům kompenzovány požadavky za nehmotnou újmu" [6].
Jedním z testů "právního státu" na Kosovu a Metochii je stíhání osob odpovědných za vandalismus při nepokojů, k nimž došlo v březnu 2004, které byly podněcovány, organizovány a prováděny albánskými extremisty. Pouze případy, jejichž projednávání běží u soudů v souvislosti s oněmi událostmi podle mínění OBSE "ukazují především na nátlak vládních kruhů, kterému čelí soudní moc."
"Jak již bylo uvedeno pozorovateli OBSE, soudní systém na obecné úrovni bojuje, aby přinesl výsledky, které v daných případech zajišťují právní stát. Zdržování byla častá a některá z nich vedla k promlčení. Svědci, včetně policistů, nespolupracují, nicméně místní soudci to zřídkakdy trestají sankcemi. A v případech, kdy byl vynesen rozsudek, byly tresty mírné a některé dokonce nesplňovaly žádné zákonné minimum. Přitěžující a polehčující okolnosti nebyly vhodným způsobem brány v úvahu. Stížnosti byly stejně problematické, s mnoha zpožděními, která zahrnovala období několika let," říká se v dokumentu OBSE. [7]
Pozorovatelé OBSE na Kosovu a Metochii ve zprávě citují i části zprávy mise EULEX z roku 2009, která popisuje, proč některé případy byly předány misi EULEX. Mezi hlavními důvody, proč mise EU přebírá některé případy z kosovského soudnictví, je především složitost případu a zbytečně dlouhé trestní řízení. "V některých případech místní justice nebyla ochotna přijmout patřičná opatření, PROTOŽE pozice žalovaného ve vládě Kosova byla vlivná. Stávalo se, že v případech, ve kterých byli obviněnými bývalí členové UÇK, byly soudcům adresovány vyhrůžky. Některé případy byly etnicky citlivé a byly projednávány v souladu s článkem 3.4 zákona o soudní příslušnosti," konstatuje dokument a dodává: "Ochota kosovského soudnictví účastnit se nebo dokonce převzít vedoucí úlohu při řešení případů korupce a organizovaného zločinu je často paralyzován ohrožením soudců nebo jejich rodin. Nicméně neochota podílet se na vyšetřování může být často interpretována jako tichý nesouhlasu režimu s činností mise EULEX v oblasti spravedlnosti ". [8] Tak vyniká oprávněný dojem, že na území Kosova a Metochie vládne v oblasti spravedlnosti a soudnictví dvojvládí albánských soudců a soudců z mise EULEX.
Mise EULEX, která byla schválena Radou ministrů Evropské unie 16. února 2008, kdy se jediný Kypr zdržel hlasování, představuje asi 2500 policistů a soudců. Úplný název policejní a civilně-administrativní správní mise je "Mise na podporu právního státu na Kosovu – EULEX Kosovo“. Podle mise EULEX se o „právní stát“ na Kosovu a Metochii stará správa UNMIK, která je pod přímou kontrolou OSN a jednotky KFOR pod velením NATO. Po jednostranném vyhlášení nezávislosti tzv. státu Kosova a poté, co se EULEX začal starat o "právní stát" v jižním Srbsku, byl v červnu 2009 rozhodnuto o postupném snížení počtu příslušníků jednotek KFOR z tehdejších 16 000 na 2 500 členů.
KFOR a UNMIK jsou pod záštitou EU a NATO postupně začínají přenášet své pravomoci a odpovědnost na misi EULEX. Jaký význam má mise EULEX? "Poslání mise EULEX je vyjádřeno řadou cílů a záměrů. V programovém prohlášení je uvedeno, že se jedná o proces reformy: tj. přesunutí na kosovskou policii, justici a celní správu z "momentální pozice“ (EULEX) na „žádoucí"preferovanou pozici "udržitelnosti, odpovědnosti, multietničnosti, nezávislosti na politickém zasahování a dodržování mezinárodně uznávaných norem a osvědčených evropských postupů" uvádí se v jedné zprávě hovořící o programu mise EULEX (červenec 2009) [9]
Ve skutečnosti význam mise EULEX na Kosovu je simulovat "právní stát" jako to stejné před tím simulovaly UNMIK a KFOR. Jediný rozdíl je, že EULEX a EU z peněz svých daňových poplatníků intenzivně investují značné sumy do institucionálního a právního posilování tzv. státu Kosova. Proto kosovští Srbové nemohou věřit, že jim "nové" soudnictví falešného státu, kterému pomáhají mentoři z EU, zajistí ochranu základních občanských a majetkových práv. Takové soudnictví nebude nikdy způsobilé adekvátně soudit minulé a budoucí zločiny proti Srbům.
[1] http://www.vesti-online.com/Vesti/Srbija/267462/Kosovo-drze-kriminalci
[2] http://www.novimagazin.rs/vesti/broj-nestalih-u-regionu-i-dalje-visok
[3] http://www.setimes.com/cocoon/setimes/xhtml/sr_Latn/features/setimes/blogreview/2012/06/23/blog-03
[4] http://www.osce.org/sr/kosovo/87140
[5] Tamtéž, str. 26, 27
[6] Tamtéž, str. 27
[7] Tamtéž, str. 25
[8] Tamtéž, str.23, 24
[9] http://www.eulex-kosovo.eu/docs/Accountability/EULEX-PROGRAMME-REPORT-July-2009-new-SE.pdf
- - - - - |
