Neděle, 2. června 2013

Uplynulo 14 let od skončení bombardování Srbska letectvem NATO. Dnes se v Evropě a USA raději o operaci Milosrdný anděl nemluví. Evropští a zaoceánští politici nemají rádi vzpomínky na zabité a zmrzačené v těchto tragických dnech na jaře 1999. Chci vyprávět čtenářům Hlasu Ruska o krásné dívce Marině Jovanovićové. V květnu 1999 měla pouhých 15 let.

O Marině jsem se dozvěděl od svých bělehradských přátel, pomohli mně ji najít. Marina mi vyprávěla, jak letci NATO zabíjeli lidi během velkého pravoslavného svátku, Dne svaté Trojice:

Když začalo bombardování, nevěřili jsme, že se to může konat na konci dvacátého století. Během ostřelování řízenými střelami a bombardování Bělehradu jsme se schovávali v krytech. Pak jsem se rozhodla odjet do malého městečka Varvarinu, kde se narodili moji rodiče, a žila rodina mé matky. Letadla NATO tu prolétala, ale bomby neshazovala. Byl tu klid a ticho.

A také tam žila moje nejlepší kamarádka Saňa Milenkovićová, nejlepší matematička v Jugoslávii. Mnohokrát zvítězila na mezinárodních matematických olympiádách. Přišla jsem do Varvarinu 23. května. Celý týden se mi zdálo, že jsem v jiné zemi, kde nejsou varovné sirény ani bombardování.

30. května byla neděle, velký pravoslavný svátek Den svaté Trojice. Pro Varvarin je to hlavní svátek: všichni v tento den vycházejí do ulic, procházejí se a jdou do kostela. Spolu se Saňou a ještě jednou dívkou jsme šli v deset ráno do kostela na druhém břehu řeky. Vraceli jsme se kolem jedné hodiny odpoledne, a když jsme byly v polovině mostu, proletělo letadlo. Utíkali jsme, letci ale vypustili střelu. Viděli, že na mostu jsou děti, to jim ale nevadilo. Vyhodilo mne to do vzduchu, pocítila jsem, že všechno kolem hoří, bylo to skutečné peklo. Křičela jsem bolestí, měla jsem prakticky utrženou nohu, držela se jen na kousíčku kůže.

Pak jsem spadla spolu s mostem a ztratila jsem vědomí. Když jsem ho zase nabyla, zdálo se mi, že moje kamarádky jsou naživu, že Saňa je v bezvědomí. V tuto chvíli vypustilo letadlo dvě další střely. Most již byl zničen, ale piloti rozhodli, že nás dobíjí. Zabili moji kamarádku Saňu Milenkovičovou a dalších 17 lidí, kteří k nám spěchali na pomoc.

Kdyby nebylo druhého náletu, zůstali by všichni naživu. Dosud nemohu pochopit, proč byl tento most ostřelován. Je to malý venkovský most. Proč byl terčem NATO? Tím spíš, že byla neděle, svátek, spousta pokojných lidí na ulicích. Když to bylo pro ně tak důležité, proč ho nebombardovali v noci?

Tenkrát mne rychle odvezli do nemocnice, kde jsem strávila téměř rok. Podrobili mne několika chirurgickým zákrokům. Ani dnes se necítím dobře, několik střepin mi zůstalo v žaludku. Nedají se vyoperovat, je to nebezpečné pro život. Každé ráno mne to hrozně bolí, bez léků se to nedá vydržet. Uplynulo 14 let, ale prožívám každý den muka.

Vyšlo: Hlas Ruska

Balkánský deník ruského novináře: Finanční a politická krize v Evropě – následek operace Milosrdný anděl

Nedávno jsem si ještě jednou a pozorněji přečetl své deníky s materiály o válce proti Jugoslávii v roce 1999. V tu dobu jsem pracoval v Bělehradě a společně se Srby jsem přežil všechny hrůzy nočního bombardování jednoho z nejkrásnějších měst Evropy. Doposud mě nepřestává udivovat odvaha a houževnatost obyvatel Bělehradu a chtěl bych ještě jednou zmínit slova těch vlivných Srbů, kteří v ty dny srdcem bojovali za svou zemi.

• Kosovo: Trochu vybombardovat, aby dostali rozum

Agrese Severoatlantické aliance v roce 1999 definitivně dorazila naši zemi. Finanční válka byla stejně tvrdá, jako válečná operace na Balkánu. Mnozí Srbové přišli o půdu v Bosně, Chorvatsku, Kosovu a stali se z nich nemajetní uprchlíci. My jsme překáželi USA v přímém i nepřímém smyslu – pouze Bělehrad se nechtěl podřídit Washingtonu, a proto se nás rozhodli pokořit a srazit na kolena. Malé země jdou lépe ovládat. Po operaci Milosrdný anděl nám USA a Pentagon vzali Kosovo a proměnily kraj v silnou vojenskou základnu. Nyní jsou všichni naši sousedi – Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko pod pečlivou kontrolou a řízením zaoceánských specialistů.

Zoran Anželković je známý politik. V různých letech působil jako místopředseda Srbské skupštiny (parlamentu) a byl generálním tajemníkem Socialistické strany Srbska. V rozhovoru se mnou Zoran Anželković byl jednoznačný ve svém tvrdém hodnocení jednání USA a NATO:

Agrese NATO je těžkou a velmi bolestivou ranou, kterou budeme dlouho cítit. Američané dnes sami chápou, že v roce 1999 udělali velkou chybu, když zaútočili na Srbsko. Bohužel, toto přiznání přišlo pozdě. Už nelze vrátit mrtvé, kteří se provinili jen tím, že se narodili v Srbsku. Zdá se mi, že Američané doposud věří, že z velkých krizí lze vyjít pomocí válek. Do obranných rozpočtů jsou vkládány biliony dolarů. Vojenskoprůmyslový komplex nejsou jen zbraně, ale také nové technologie. V USA v 90. letech právě vznikla taková situace a oni se rozhodli zahájit válku na Balkánu. Washington se tehdy rozhodl zastavit rozvoj Evropy, rozvoj EU a vtáhl Evropany do války proti malému Srbsku. Věřím, že současná finanční a politická krize Evropy je následek operace Milosrdný anděl. Za zločiny proti Srbsku a jeho národům platí prostí občané EU.

Emir Kusturica byl nejotevřenější. Jako pravý umělec, který celý svůj život věnoval Jugoslávii a Srbsku, jasně vnímá, co se na jaře 1999 stalo:

Jugoslávii bombardovali a hubili jen kvůli Kosovu. Potom nám Kosovo sebrali. Ze Srbů, malého národa, Američané udělali vyvrhele a začali nás zabíjet ze vzduchu. V Bruselu a ve Washingtonu nazývali toto bombardování humanitární akcí na záchranu Albánců na Kosovu.

- - -

Zdroj: http://www.vlastnihlavou.cz/